...........

Can love you more than this 11.

31. května 2012 v 15:00 | Fan povídky |  Can love you more than this
Probudil mě budík, který jsem měla nastavený na 5:00. Vstávat se mi vůbec nechtělo. Ale donutila jsem se k tomu. Ještě pořád mě bolela hlava. Celou noc jsem plakala. Šla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Poté jsem se učesala. A zavolala taxi. Ale ještě předtím jsem si všimla 5 nepřijatých hovorů. Od Louise. Ráda bych věděla co se děje. Ale nemohla jsem se mu dovolat. No jistě - spí.


Taxík mě dovezl na letiště. Chvilku jsem tam čekala, ale zanedlouho hlásily že mé letadlo je již na dráze. Tak jsem tedy šla. Mobil jsem si musela vypnout. Nastoupila jsem do letadla usadila jsem se a dala si sluchátka do uší. Najednou ke mě přišla letuška s malou holčičkou. Poklepala na mě. Otočila jsem se a vyndala sluchátka. "Prosím?" usmála jsem se na malou holčičku. Podala mi noviny "Podepsala by jste se nám prosím? Vím že to asi není nejvhodnější fotografie, ale jinou bohuřel nemáme." Prohlédla jsem si noviny a na nich jsem byla já s Harrym. Vykulila jsem oči nad Titulkem: Harryho nová láska? Nebo jen další úlet?

Hleděla jsem na to s vykulenýma očima a nechtělo se mi tomu věřit. A odpověděla jsem "Ano jistě." A malá holčička se na mě usmála. "Ještě, jestli vás neotravujeme, nechtěla byste se s malou tady vyfotit, než letadlo nastartuje?" "Ano, jistě, proč ne." A vyfotila jsem se s malou holčičkou na klíně. Byla tak roztomilá. "Děkujeme." Odpověděla letuška a šla spolu s holčičkou na svá místa.

Ah, takže teď budu známá po celém spojeném království, a možná že se to dostalo už i do Ameriky. Celkem sem Harryho už chápala. Nelíbila se mi pozornost. A on to věděl. Asi to nebylo kvůli tomu že by to on nechtěl, ale dělal to kvůli mě. Ale jde vůbec něco mít s celebritou? Něco tajného? A k tomu s celebritou, kterou sledují úplně všichni? Najednou jsem se podívala do obálky, kterou mi babička dala. Byl v ní klíč a adresa. Že by to byl můj vlastní byt? Na co jiného by mi to asi tak dávala? A k tomu byl napsaný malý lísteček. 'KDYBY TO S TÁTOU NEVYŠLO. UŽIJ SI AMERIKU.' Ona to plánovala, řekla jsem si. Celou dobu. Tenhle den mě nemůže už nijak překvapit. Myslela jsem si. Ale víte co se říká - myslet znamená, nic nevědět.

Celou cestu jsem přemýšlela o všem co se stalo. Došla jsem k závěru že jsem strašně sobecká osoba. Brzo, že? Semnou by měla mít zakázáno se stíkat celá zeměkoule. Kapitán najednou hlásil že každou chvílí budeme přistávat. Sbalila jsem si všechny věci co jsem měla na palubě.Najednou letadlo přistálo. Odpoutala jsem se. Všechny věci jsem měla na palubě. Neměla jsem jich moc. Říkala jsem si že se dlouho nezdržím. Vyšla jsem z letadla a procházela jsem letištěm. Všechno okolo mi přišlo tak moc podezdřelé. Procházela jsem okolo stánku s novinama. A vykulila jsem oči ještě víc než když jsem to viděla poprvé. Bylo tam nanejmíň 10 odlišných novin, a na všech byla fotky mě a Harryho a u každých byl naprosto jiný titulek. Zrychlila jsem chůzi ale v tom se na mě vrhlo několik fanynek, které žádali o podpis. A já na ně jenom "Prosím?" nevěděla jsem co se děje.

Myslela jsem si že mě budou nesnášet. Ale oni se na mě tvářily přátelsky. S několika jsem se vyfotila a pár mi nabídlo pomoc při orientaci se New Yorkem. Ptali se mě na hodně otázek, já sem jim je všechny nemohla zodpovědět, jelikož jsem neměla moc času, a tak jsem jim dala svůj e-mail. Mile se semnou rozloučily a já pokračovala dále směrem k východu z letiště kde jsem čekala na taxi. Najednou jsem si zapla mobil. 10 zmeškaných hovorů. Od Louise. Předtím jsem mu volala. Co jen může potřebovat, jestli to bude něco ohledně Harryho, co když se mu něco stalo? Zavolala jsem mu nazpátek. Najednou mi to zvedl. "Ahoj. Potřebuješ něco? Já jen že tolik hovorů, stalo se něco?" "Promiň že otravuju, ale není s tebou náhodou Harry? On totiž není nikde k nalezení a my máme autogramiádu." "Harry semnou není. Ale on mi říkal že máte další měsíc volno, chtěl semnou dokonce jet i..." "To ti vážně řekl? To je pitomec, s prominutím. A kde jsi ty?" "On pitomý není, to já. No, určitě né někde kde bys tipoval, vlastně jsem v New Yorku." "C-cože?! Co tam děláš? Teda proč si tam?"

"Jedu za tátou. Vlastně počítám že se tady zdržím pár týdnů. Možná až do plesu. Stejně mě do Británie teď momentálně nic netáhne." "Jak tě to vůbec napadlo? Stalo se něco? Mimochodem, viděl jsem ranní noviny, tedy spíše bulvární tisk. Víš že mi můžeš říct všechno." "Jela jsem za babičkou, celá zničená, a ta mi řekla že mám hledat pomoc zde v New Yorku. Víš, říká se to blbě. Pitomá jsem já. Nikomu nevěřím. Sklamala jsem ho a on mi řekl že je konec a odešel." Začala jsem plakat. To mi stejně nepomůže, řekla jsem si. "Všechno bude v pořádku, věř mi. Jak tak koukám teď bude zklamaných hodně fanynek. Snad to nějak zvládnu. Ještě ti kdyžtak zavolám." "Nebude, teda u mě ne. Jasně. Budu ráda. Pozdravuj El, a řekni že se s ní chci už konečně poznat." "Samohřejmě. Vyřídím. No nic musím letět. Měj se hezky. A o všem informuj." "Ty taky." A zavěsil. A já šla konečně chytnout to taxi.

"Kam to bude?" zeptal se taxikář. A já mu nadiktovala adresu otcova bytu. Bylo to jen pár bloků. Taxík zastavil a já se zeptala "Už jsme tady?" "Ano, je to ono." A zaplatila jsem mu " děkuji." A vyšla ven. New York byl tak velký. Vešla jsem před dům a zazvonila. Chvilku jsem počkala, a pak mi otevřela nějaká mladá žena. "Potřebujete něco?" zeptala se mě. "Prosím vás, bydlí tady James?" "Copak mu potřebujete?" "Já jsem jeho dcera. Catherine." Žena se najednou usmála. "Cath! Tak ráda tě poznávám. Pojď dále. Jistě musíš být z té dlouhé cesty unavená. Já jsem Anastazia. Žena tvého otce. Posaď se. Zavolám tátu." Posadila jsem se. Měli to tam krásné. Ale já mám svůj byt od babičky. Zachvilku přišel táta. "Cath! Co ty tady? Jak se máš, jak se má máma? Co škola?" pokračoval s těmito otázkami a sednul si ke mě. "Ehm, já. Potřebuju pomoci. Ikdyž mi to vlastně nepomůže, kdo by hledal radu u muže, který se rozvedl?"

"Jo, ale teď mám překrásnou ženu se kterou čekám dítě." "Co tě vlastně přimělo se přestěhovat do Ameriky?" "Větší možnosti. Amerika je sen každého Evropana. A s čím potřebuješ pomoc?" "Vlastně mě sem poslala babička, byla jsem za ní. Víš je to tak..." a začala jsem mu vyprávět svůj příběh. "Cath, vím že za hodně věcí můžu já. Nebylo to kvůli tobě že jsem odešel, jen prostě s tvou matkou jsme si přestali rozumět, a cítím vinu na tom co se stalo. Měl jsem se o tebe zajímat víc, měl jsem ti dávat podmět k tomu abys mi věřila, abys začala věřit sama sobě a širokému okolí, a hlavně klukovi, kterého máš ráda. Víš co? Chci abys tady pár dní nebo týdnů zůstala, chci aby z tebe byla ta Cath, která tady byla předtím než jsem odešel. Chci abys poznala mou rodinu, chci abyses ke mě ráda vracela. Jsi moje dcera, a vím že já se nechovám jako otec." "Tati, víš já nemám tušení co bych na to řekla, snad pouze, že zůstanu ráda. Babička mi dala klíč od mého bytu." "To ať tě ani nenapadne, k čemu by to potom bylo? Budeš pěkně s námi tady. Platí?"

"No, dobře. Platí." "An tě zavede do pokoje pro hosty. Ona má teď hodně volna." "Můžeme spolu zajít na nákupy, na kosmetiku, prostě všude, kam budeš chtít." Řekla Anastazia. "To by bylo super." Odpověděla jsem jí. A vedla mě nahoru do mého pokoje. Otevřela dveře "Páni. To je krásné." Řekla jsem "Tady tohle bude tvůj pokoj po dobu co tu budeš. Jestli chceš pomůžu ti vybalit. Tvůj táta jde zachvilku do práce, a my můžeme jít po obchodech. Pokud budeš chtít." "Blázníte? Jistě že chci! NY a obchody, to je můj velký sen! Nikdy jsem tu nebyla. Budeme nakupovat." "Nechceš si chvilku odpočinout? Musíš být unavená, uvařím ti čaj nebo kávu, mimochodem můžeš mi tykat, jsme přece rodina." "Dobře. Díky, no já bych spíš asi jenom ten spánek." "Dobře, nakupování počká. Máme spoustu času na to abysme se poznali. Jen si odpočiň. Cokoliv co budeš potřebovat, stačí říct." "Jojo děkuji." "Já zatím teda jdu. Hezky se vyspi." A zavřela za sebou dveře.

Lehla jsem si na postel a přemýšlela o tom co mi táta řekl. On si myslí že pár dní/týdnů mě probudí k životu? Myslí si že se všechno spraví? Chce to čas. Hodně času abych mu dokázala odpustit to že mě nechal na holičkách, vlastně kvůli němu a mámě se všechno tohle stalo, oni mi do mého života nedali žádný důvod pro sebejistotu a důvěru. Teď v tuhle chvíly jsem je oba tak nenáviděla.

Autor: Lens
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VeRu VeRu | Web | 1. června 2012 v 19:55 | Reagovat

budeš chodit i na svůj druhý blog ??
barsh-fashion.blog.cz :-)  :-)

2 darky1304 darky1304 | E-mail | Web | 2. června 2012 v 9:57 | Reagovat

Super povídka,nechceš SB? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama