...........

Can love you more than this 2.

13. května 2012 v 15:00 | Fan povídky |  Can love you more than this
Hodina biologie skončila. Než jsem si dokázala sbalit své věci, tak sem Harryho opět postrádala. Nemyslím citově. Myslím úplně. Vyšla jsem ven ze třídy a rozhlížela se jestli neuvidím nějaký dav uječených fanynek. Ale neviděla. Takto jsem prošla celou školu, a nikde jsem ho neviděla. Copak člověk takového postavení se může někam ztratit? Řekla jsem si. Celá zoufalá, jsem ho hledala a ani jsem si nevšimla že jsem prošvihla začátek hodiny. Máma mě zabije. Vyběhla jsem před školu a viděla ho opřeného o zeď budovy. Spadl mi kámen ze srdce. "Kam sis myslel že jdeš?" zakřičela sem na něho celá rozzlobená.

"Musel jsem jít někam na vzduch." " ó, vážně? Víš proč se téhle budově říká škola? Ne? Protože sem se chodí člověk vzdělávat a né na vycházky!" "Hele, nemusíš na mě hned vyjíždět! Neznamená, že když tvá matka je ředitelka že můžeš, tvůj život je o mnohem jednodušší než ten můj!" "To myslíš vážně?!!? Můj život je nejhorší příběh, který můžeš kdy slyšet! Tvůj život je jak z pohádky, úspěch, fanoušci, okolo máš lidi, kteří tě mají rádi, a já? Mě ani má matka nemiluje tak jak by měla!" tak a vykřičela jsem to ze sebe. Popravdě se mi dost ulevilo. Viděla sem plachý výraz v jeho očích. "Můj život není tak dokonalý jak vypadá. Mám hodně chyb. Ale neměnil bych ho. Našel jsem v něm opravdové přátele, ne ty které jsem měl předtím." "Víš, já sem to nemyslela zle, jen sem byla naštvaná, co kdyby tobě máma někoho svěřila a ten někdo by se ti ztratil? Prosím příště choď semnou, asi nejsi zvyklý někoho poslouchat, ale mě budeš." "Rozkaz, madam." Opět jsem našla na jeho tváři úsměv. "Co kdyby jsme někam zašli? Místo školy..." "Ty opravdu myslíš že by mi to prošlo? Má matka to tu řídí. Ikdyž ona se o mě nějak zvlášť nestará...No, dobře." "Co se trochu projít po Londýně? Co třeba navštívit mé známé?" "Koho přímo myslíš?" "Uvidíš" nasadil šibalský úsměv.
"Víš proč jsem se chtěl ulejt ze školy?" "Pročpak?" "No jelikož na mě čekají fanoušci, a ty když mě máš ta pěkně pod kontrolou, tak by byl hřích tě sebou nevzít. Co kdybych se náhodou do nějaké fanynky zamiloval, nebo mě nějaká fanynka začala tahat ... třeba za vlasy?" "Já jako tvůj bodyguard? Neměl by to být náhodou nějakej velkej chlap? Pochybuju že bych zvládla dav uječených fanynek." "Věř že jo, viděl sem to ve škole." "Ty myslíš tamto? O to není ani řeč, navíc tys mi to oplatil." "Ty myslíš setření tý blonďatý barbie? To bys zvládla sama. Líbíš se mi Cath. Ta tvá upřímnost, že řekneš všechno co máš na jazyku, bez jakýchkoliv zábran. Vážně.Už od prvního okamžiku, už od toho davu, ze kterého si mě vytáhla." "Hele, nemáš ale náhodou blondýny rád? Věř, že jinak bych nepřežila, ikdyž týmhle jednáním si taky někdy zasloužím, aby na mě byla vznesena úpřímnost. A ten dav... No, hlavně sem se pokoušela zachránit sebe, neber to že jsem nějaká šíleně zamilovaná fanynka." "Přiznej to že se ti taky líbím. Já na holky působím." " Ty si nějak věříš. No, abych pravdu řekla ošklivý nejsi." "Díky za poklonu. Mimochodem už jsme tady." Rozhlédla sem se a stála před nákupním centrem. "Následuj mě, jdeme totiž VIP vchodem, vždyť víš proč."
Bože. Řekla jsem si potom co jsem viděla všechny ty fanynky, a když Harry vstoupil v jejich dohled, začali ještě více pištět. Horší než Zoo, pomyslela sem si. Najednou na mě Harry zamával, a ukazoval na místo vedle sebe. Nejsem zrovna ta, která by na sebe upoutávala úpřímnost, tak sem jen vykulila a oči a zakroutila hlavou, ale v tom už ke mě kráčel Harry aby mě z toho "zákulisí" vytáhnul, a to se mu taky povedlo. "Tos neudělal?! Nerada sem skoumána veřejností, a k tomu ty nenávistný pohledy na mě." "Ano udělal, neboj, jsou to jenom pohledy, jelikož oni se nejspíš nikdy na tohle místo vedle mě neposadí, ač by asi hrozně chtěli. Mimochodem, tohle je Liam, Louis, Niall a Zayn." "Těší mě." Pozdrav mi opětovaly. Podepisování ubíhalo strašně pomalu, ale mě to vůbec nevadilo. Kolikrát tohle za svůj život zažiju? No tohle je asi jediná šance. Navíc s kluky nebyla vůbec nuda. Se všema klukama jsem se skvěle spřátelila. A mohla sem úpřímně říct že je mám ráda. Ale tohle nebylo všechno. Kluci šli zpívat akustickou verzi písně "More than this" . A Harry mě opět vedl za ruku sebou. Byl to úžasný pocit. Tohle byl nejkrásnější den mého života. A to ještě nebylo všechno. Přišlo něco co mé smýšlení o něm úplně obrátilo. Nezdál se mi jako hvězda. Zdál se mi jako úplně normální kluk. Kouknul se na mě takovým tím příjemným pohledem, kterým se na mě ještě nikdo nekouknul a vstal, podal mi ruku, a já stála proti němu a začal mi zpívat jeho sloku. V tu chvíly jsem myslela že štěstím umřu.
When he opens his arms
And holds you close tonight
It just won't feel right
Cause I can love you more than this, yeah
When he lays you down,I might just die inside
It just don't feel right
Cause I can love you more than this
Can love you more than this
Jeho oči zářily. Raději ani nechci vědět jak jsem vypadala já navenek. Ale dle pohledů ostatních, myslím těch šílených pohledů, které na mě vyseli. Úplně odrovnaně, v tom dobrém slova smyslu. Harry dozpíval svou sloku, a ostatní kluci vstali také a začali zpívat, a já sem se jenom usmívala. Tohle byl opravdu nejkrásnější den mého života. A možná příjdou i krásnější věci.
Autor: Lens
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 14. května 2012 v 18:12 | Reagovat

Krásně napsané:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama