...........

Can love you more than this 3.

15. května 2012 v 15:00 | Fan povídky |  Can love you more than this
Když kluci dozpívaly a rozloučily se s fanynkami, tak než sem se poté stačila rozkoukat na poloprázdné nákupní centrum, přišel ke mě Harry, a řekl "Tak takový to je. To je to co mě dělá šťastným." "Já sem si myslela že jsi říkal že to není tak perfektní." "No, vlastně to je perfektní, v tu chvíly jsem chtěl být jako ve filmu. Však víš jak se to tam říká." "Ovšem. Vážně děkuji že si mě sem vzal. Možná z nás budou i dobří přátelé, teda pokud mě má matka nezabije." Koukla sem se na mobil a vytřískly mi oči. 15:00. A 9 zmeškaných hovorů. Tenhle den nepřežiju. Harry ale nejspíš taky ne. " Možná. Teda já v to doufám. Mohu tě doprovodit domů?" " Nemyslím si že bys mě stíhal. Jelikož musím běžet. A ty se skryj někam hodně hluboko pod zem, jelikož máma má oči všude. A nemyslím si že tenhle den přežiju bez úhon." "To bude tak zlý?" zeptal se " Žertuješ? Byla jsem v době vyučování mimo školu, vlastně ty jsi byl semnou mimo školu. Netuším jakou výmluvu použiju. Jestli to že mě bolela hlava, nebo že mě unesly mimozemšťané." "Držím ti palce. Uvidíme se zítra. Doufám." Ale v tom momentě jsem už hnala ven na taxík.
***

"Co si myslíš že děláš?" zaznělo hned poté co za mnou zacvakly dveře. "Já?" řekla jsem ironicky. "Ano! Ty! Kde jsi byla? Nemělas být náhodou ve škole? A co Harry? Opravdu sis myslela že neponeseš následky?" "Já? Panebože. Budeš z toho dělat takové šílenství? Vždyť to byl jen den. A víš co? Nikdy ses o mě nestarala, tak netuším proč s tím zrovna teď začínáš!" "Mohlo se vám něco stát! Bála jsem se! Tady nešlo jen o to že jste byli za školou, ale o vás. Mohla si alespoň zavolat nebo vzít telefon!" " A co bych ti asi tak odpověděla na otázku "KAM JSTE ŠLY?"" " o to nejde co bys odpověděla! Jde o to že se ti mohlo něco stát! Vám se mohlo něco stát! Nezapomeň na to kdo Harry je!" ale pak sem se už naštvala. "Harry je úplně normální kluk! Neznamená to když je slavný, že to z něj dělá něco víc! Chová se jako by nic, a ty bys z něho neměla dělat to jako by byl z porcelánu. A víš co? S Harrym to bylo úžasné, a jsem ráda že jsem necivěla do tabule jako nějaký debil, když to dělám už tolik let! Nikdy jsem si nic takhle neužila, a za vše můžeš jedině ty! Myslíš že se semnou lidi ze školy baví? Ne! Jsem dcera ředitelky." A dala sem se do pláče, a utíkala po schodech nahoru do svého pokoje. Zamkla jsem se a na žádné matčiny reakce jsem neodpovídala. A takhle to pokračovalo až do té doby než jsem šla spát.

Ráno jsem vstala o 2 hodiny dříve abych se matce vyhnula a šla jako poslušná dcera do školy. Když jsem byla u školy. Stál tam Daniel. Bože tenhle mi tady chyběl, pomyslela jsem si. Přistoupil ke mě. On na mě opravdu hledí. Pomyslela sem si. A najednou začal mluvit. "Ahoj Cath. Prosímtě vím že asi řekneš ne, ale nemohla bys mi pomoct s angličtinou, jelikož já to vůbec nepobírám." Nachvilku jsem se zamyslela, jestli je to opravdu skutečnost, když mě jedničkář žádá o pomoc, a to že mě vůbec oslovil se mi zdálo trochu divné. "Víš, no, vlastně proč ne." Nemyslete si že jsou to udělala jen proto že jsem do něho zamilovaná, ale já ráda lidem pomáhám. Asi jsem po tátovi, no ale špatný příklad, ten pomáhá jen lidem, který se mu hodí, například mě se neozval už přes rok. Asi mu stačí že mi posílá ty tučné šeky, který jsou mi úplně na nic. No ale zpátky k tématu. " Kdy začneme?" "No vlastně, jsem doufal že bychom mohli třeba teď" "Dobře, tady na lavičce?" "To nestačí?" "Netuším jestli je to tvé gusto." "Co by nebylo?" " A vlastně, proč mě žádáš o pomoc, když si jeden z nejchytřejších lidí na škole? Není v tom něco trochu jiného?" "No, vlastně jsem úpřímný člověk. Charlotte mi řekla že se ti mám dostat pod sukňi. Kvůli tomu co jí tvůj kamarád řekl. Nepovedlo se mi to, takže ti řeknu jednu věc. Připrav se na válku." "Takže zaprvé - sukně nenosím. Za druhé jsi mnohem horší než jsem si myslela, ale tvé úpřímnosti si vážím. A za třetí jsi ubohej. Jít na mě s tvýma úžasnýma kecama a vyhrožovat válkou. Nejsem tip člověka co by se bál. Jdi si najít svou Barbie, Kene." "Tak promiň, já jen poslouchám svou holku a vyřizuju vzkazy." Byla jsem tak naštvaná, že jsem řekla něco čeho sem mohla i litovat. " A já jdu najít svého kluka." Všichni okolo to slyšeli. A já jen utíkala dovnitř do školy.

***

Škola začala, a Harry nikde. Ani mi nedal jeho číslo, abych se s ním mohla spojit. Celý den sem ho hledala, na hodinách nebyl. Zašla jsem do počítačové učebny, kde mě všichni dobře znaly. Jak jinak. Máma bude sice hodně sklamaná, že opět odejdu ze školy, ale je to můj úkol. Prokoukla jsem internet, a hned jsem věděla kam jít. Kluci totiž zůstávají ještě nějakou dobu v Londýně. Dala jsem panu Smithovi vzkaz pro mámu, a utíkala na autobus.

Došla jsem k místu, které sem našla na internetu. Zazvonila jsem a otevřel mi velký muž. "Mohu se zeptat? Je tady Harry?" "Fanynka? Promiň. Teď tady autogramiáda není." Hleděla sem na něho nazuřeně. "Já nejsem žádná fanynka. Chodím s Harrym do školy, kam by měl chodit 3 měsíce. A dneska nepřišel." " A to jsi ho přišla hledat sem?" "A kam jinam?" "No tady jsou pouze Louis, Niall, Liam a Zayn. Harryho sem tu dneska ještě neviděl." "A mohu mluvit alespoň s nima? Znám je." "To půlka světa, a taky se tím nechlubí, ale budiž. Dovedu tě za nimi."

Kluci dělali blbosti, jako obvykle. Niall jedl, Louis kreslil Liamovi po obličeji a Zayn spal, teda alespoň to tak vypadalo. Vešla jsem dovnitř a okamžitě se na mě podívali. "Ahoj Cath. Stalo se něco?" tázal se Liam. "Malinko jsem ztratila Harryho, zase." "Jak ztratila? Jako odešel nebo jak?" řekl Niall. "Ne, on nepřišel do školy." "Možná vím kde by mohl být. On totiž včera nějak chvátal. Myslím že jel domů do Cheshiru. Popravdě si myslím, že bysme si pro dnešek měli vzít všichni volno a vydat se za ním, jsou to tak 3 hodiny cesty. Myslíš že to zvládneš Cath?" řekl Lou "Ale...proč nic neřekl?" "On není ten, který by se svěřoval úplně se vším. Zdřejmě ho něco trápí. U mamky najde vždycky útěchu." On možná. Já určitě ne. "Ale nejdříve zavolám jeho mamce, abysme tam nejeli zbytečně." Což mi připomnělo že bych taky měla zavolat té své. Nebo jí spíše napsat Smsku. "Dobře. Já zajedu zatím domů, a vezmu si nějaké věci. Za 30 minut se sejdeme." "Kde?" odpověděl Lou. "Nemohli byjste mě vyzvednout doma? Je to jen asi 10 minut. Napíšu vám adresu." "Jasně. Vyzvedneme tě tam."

Vystoupila jsem z taxíku. A hnala jsem se do svého pokoje. Myslím že to bude na pár dní. Nanejvýš. matka se snad nezblázní. A škola počká. Vše co jsem uznala za vhodné, no bylo toho hodně jsem namačkala do své tašky. Zanedlouho zazvonil zvonek. Lou stál u mých dveří. "Jsme tady, klukům se nechtělo z auta ven. Volal jsem Harryho mamce, která mi potvrdila že tam je. Není na tom zrovna nejlíp, a to je další důvod proč tam jet. Můžeme?" " Jasně." "Bože, to sis sbalila celý svůj pokoj?" řekl se smíchem v tváři "Jenom věci na cestu a tak, znáš to." Usměvavě jsem mu odpověděla. Šli jsme k autu. Kluci mi uvolňily místo mezi sebou a celou cestu jsme se bavily. Vlastně to by nebyli kluci kdyby ne. Jen Harry chyběl.

Autor: Lens
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama