...........

Can't be touched my heart 1.

17. května 2012 v 14:40 | Fan povídky |  Can't be touched my heart
Otravné zazvonění klasického budíku se rozneslo pokojem a na posteli se pohnulo malé klubko, z kterého se vyklubala rozespalá Christy. Otráveně vylezla z postele a došourala se do koupelny. Když se jí naskytl pohled do zrcadla, zoufale převrátila oči. Vlasy jí trčely na všechny strany a líčidla, která si včera zapomněla odlíčit, měla rozmazaná po obličeji. Její komický vzhled završovalo světle zelené pižamo s pejsky, které dostala teprve nedávno od otce. Nechápala, jak může mít tak hrozný vkus.


Povzdechla si a shodila ze sebe oblečení. Znovu se zahleděla do zrcadla a na tváři jí tentokrát uvízl spokojený úsměv. Nebyla úplně hubená, ale měla na svůj věk krásně tvarované tělo a byla si toho patřičně vědoma. Dlaněmi si přejela přes boční linie svého těla a dala ruce v bok.

Byla pyšná na to, jak se z tlustého děcka dokázala vypracovat na přitažlivou dívku. A zvláště spokojená byla se svým tetováním, které jí spočívalo na pravém boku a přesahovalo až nad podbříšek. Symbolizovalo jakési ornamenty v podobě rostlin, do kterých byl zapletený citát, její heslo.

Déle se nezdržovala a rychle zašla do sprchového koutu. Patřičně se osprchovala a namydlila, vlasy umyla levandulovým šampónem, který měla moc ráda a všechnu pěnu ze sebe spláchla. Vylezla a osušila se ručníkem, do vlasů vetřela voňavý kondicionér a vyšla z koupelny. Rychle mrkla na teploměr, který hlásal 25 stupňů, a spokojeně se ušklíbla. Její šatník byl dost pestrý a tak měla z čeho vybírat. Nakonec zvolila světle modré květované šaty, které si koupila za otcovy peníze, které od něho dostala.

Aspoň uvidí, za co jsem je utratila.

Sice to nebyl úplně její styl, ale byly pěkné, to musela uznat, a před tátou chtěla působit jako hodná holka. Pořád doufala, že si to rozmyslí a slituje se nad ní. Obula si černé páskové boty na podpatku a vlasy si nechala rozpuštěné. Milovala svou tmavě hnědou přírodní barvu. Sice si už vlasy chtěla několikrát přebarvit na červeno, ale nedokázala to, nemohla se své barvy vzdát.

Vlasy ji na důkaz své délky pošimrali pod lopatkami. S líčením to moc nepřeháněla. Tenká vrstva make-upu a řasenka bohatě stačily. Pro dnešek. Konečně byla připravena vyrazit.
Do rukou popadla kufry a snesla je dolů, pak se ještě vrátila pro třetí. Matka nikde nebyla, jen na stole ležel typický lístek se vzkazem.

Vzala ho do ruky a četla: "Ahoj zlatíčko, musela jsem naléhavě odjet do práce, nějaká havárie nebo co. Každopádně ti přeji hodně štěstí a posílám moc pusinek. Máma"

"Jak typické," odfrkla si a odhodila již zmuchlaný papírek do koše. Vynosila přede dveře kufry a zamknula. Najednou se jí nechtělo pryč ještě víc. Strávila tady celý svůj dosavadní život a zdálo se jí, že tady nechala kousek sebe.
Ještě chvíli postávala před dveřmi, pak schovala klíč a popadla kufry. Jen stěží se dobelhala se třemi zavazadly na autobusovou zastávku. Ještě že byla tak blízko.

Autobus stihla s předstihem a během necelé hodinky byla už na letišti. Odložila zavazadla, prošla letištní kontrolou a nasedla do letadla. Ještě nikdy neletěla. Střídaly se v ní smíšené pocity, ale když vzlétly a nic to nebylo, uklidnila se. Vedle ní seděl celkem pohledný kluk. Byl vysoký, docela svalnatý s hnědými oči a krátce střiženými vlasy.
Naštěstí nemusela ticho prolomovat první.

"Čau, letíš poprvé? Jsem Tyler," usmál se a odkryl ta řadu bílých a perfektně rovných zubů.
"Ahoj, jojo, tohle je moje premiéra. Já jsem Christy," usmála se na zpět a ponořila se spolu s Tylerem do hlubokomyslného rozhovoru. Za hodinu už mu ležela hlavou na rameni a on ji objímal kolem pasu. Odůvodnili si to, že se takhle bude líp spát.

"Christy, vstávej. Jsme tady," zaklepal kdosi na její rameno a dotyčná zamžourala nahoru. Usmíval se na ní obličej Tylera od ucha k uchu a ostatní spolucestující již vystupovali. Rozloučili se letmým polibkem na tvář a každý si čel svou cestou. Ano kontakty si nevyměnili.
Přesně takhle to Christy chtěla. Napořád.

Vyzvedla si zavazadla a vyšla z letištní haly. Všude byly davy lidí a ona se jen bezradně rozhlížela jako malé ztracené děvče. Trvalo jí asi čtvrt hodiny, než konečně uviděla načesané blonďaté vlasy a modrý oblek s červenou kravatou.

Otec na ni čekal asi 20 metrů od ní a usmíval se od ucha k uchu. Dnešek nemohl být horší.

Autor: Tina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 © Kl[ér] © Kl[ér] | Web | 17. května 2012 v 14:41 | Reagovat

Miluju Fan Fictions o One Direction, a tahle se povedla... Sice jsem si zatím přečetla jenom kousek, ale jdu si jí dočíst!:)

2 Fuensanta Fuensanta | Web | 17. května 2012 v 14:41 | Reagovat

pekny blog

3 Saji Saji | Web | 17. května 2012 v 14:45 | Reagovat

Wáu ... úžasnéé :-D

4 Mai-chan^^ Mai-chan^^ | Web | 17. května 2012 v 19:23 | Reagovat

Další díl ! =DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama