...........

Can love you more than this 13.

4. června 2012 v 15:00 | Fan povídky |  Can love you more than this
Vrátila jsem se tedy do obchodu. An tam na mě čekala. "Je všechno v pořádku?" "Absolutně." A nuceně jsem se usmála. "Nemyslím si to. Co se stalo, kdo to byl? Viděla jsem jak jste na sebe křičeli. Řekni mi to prosím." "On je tady v NY." Řekla jsem "Harry? To byl on? Jsi v pořádku?" "Jo. On." A vypustila jsem ven ty slzy, které už tam byli a které jsem tak nuceně držela uvnitř. Začala jsem plakat. "Opravdu to nejde nijak vyřešit?" "Kdybys jen věděla co mi řekl. A potom si jen tak odešel." Musela jsem si sednout.


"Zlomené srdce. Vím z vlastní zkušenosti, že je to zlé." "Kdyby jen zlomené srdce." Řekla jsem a najednou mi začal vybrovat mobil. "Omluvíš mě?" řekla jsem An. A ona přikývla. "Ano, stalo se něco Lou? Ozval se ti Harry?" řekla jsem mu. "Bohužel ano, a neuvěříš kde je." "Věř, že to vím." "Cože? Ty jsi ho potkala?" "Ano, ale to teď není důležité, co ti řekl?" "Že máme přijet. Tu autogramiádu jsme měli bez něho. A věř nebylo to ono. A on chce abysme jeli do NY. Nemyslíš si že se už zbláznil?" "Víš, on nechce abyses na něho koukal jako na sobce. Ani jeden z vás." "To já nikdy nedělám. Vím, že má teď těžké období, kvůli tomu co se stalo." "On ti to řekl?" "Nevěděl komu se má svěřit." "A co přesně ti říkal?" "Chceš to vážně vědět? Nevím jestli bych ti to měl říkat, no pravděpodobně asi ne." "Já to samohřejmě chci vědět!" "No dobře. Říkal že, myslím že nic co bys nevěděla. On by to odemne bral jako podraz." "Chápu. Jen mi řekni jestli to bylo kladné, alespoň trochu." "V pár věcech ano." "Díky, kdy mimochodem přijedete? Mám byt, ve kterém teď stejně nejsem, takže kdyby jste chtěli být inkognito, stačí říct." "To by bylo skvělé! Jsi moc hodná. Hele, no za pár hodin vyrážíme, takže byjsme tam mohli být zítra ráno. Co se snámi sejít v Greenwich řekněme v 9?" "Souhlasím. Tak zítra." "Měj se hezky, já jdu balit. Věci samohřejmě." "Nic jiného sem si nemyslela." A začala sem se trochu smát. A zavěsily jsme.

"Tak co, máš ještě náladu na nakupování?" zeptala se An. "S tebou vždycky." A usmála sem se. "To je dobře, protože jsem ti vybrala pár šatů. Tvůj otec je tady v NY docela vlivný muž. Takže jsme pozvání na několik akcí. Včetně těch šatů co máš na sobě. A je jich mnohem více. Přivezou nám je domů. Úplně všechno co si vybereme nám přivezou." "Páni, tak to jsem neměla tušení. Tak to asi fakt že jsem na každém bulvárním titulku ho asi moc nepotěší." "Cože?! Jak ses tam dostala?" "No řekněme že pro tentokrát to byla společná chyba mě a Harryho." "Oh, tak na to se potřebuju kouknout. Tady jsme hotovy. Jdeme do dalšího obchodu."

Opět jsme stály na ulici. "Vím že se na všechno pořád ptám, ale co jsi dělala předtím než jsi šla na mateřskou?" "Heh, to je pěkná otázka. Já pracuju v hudební společnosti Sony Music. Asi znáš. Ta práce mě hodně baví." "Páni! Tak to je něco! Samohřejmě že to znám." "No vlastně jsem tam měla dnes namířeno, chtěla bys tam jít semnou? Víš já ještě částečně pracuju, vydupala jsem si to, ikdyž mě tam v tomhle stavu neradi vidí." "Moc ráda, vlastně už nemusíme chodit nikam do obchodů, jak si říkala, stačí internet." "Jasně. Jen bych se šla domů ráda převlíknout, než tam půjdeme."

Když už jsme byli doma tak jsem si řekla že se také převléknu. Vzala jsem si sebou nějaké šaty, venku bylo docela teplo a tak jsem si jedny z nich vzala na sebe. Trochu se upravila a šla čekat na An.Když přišla tak telefonovala. "Dobře, stejně tam mám namířeno. Ne, to vůbec nevadí, vždyť víte jak ráda to dělám. Já bych se doma stejně nudila. Tak zatím." "Kdo to byl?" "Práce. Někdo tam čeká, ale zbytek jich přijede až zítra. Zatím tam mám pouze jednoho. Můžeme jít?" "Jasně." "Mimochodem, vím že jsem ti slíbila že tu s tebou budu, ale nejmíň 3 dny budu vytížená. Za to se předem omlouvám." "Vůbec nevadí. Já se zabavím sama." Řekla jsem a nasedli jsme do auta směr Madison Avenue.

Byli jsme v budově Sony Music před kanceláří An. "Je vevnitř?" zeptala se An své sekretářky. "Ano, čeká tam na vás." Děkuji Mary. "Cath, chceš jít semnou? Ikdyž nevím jestli to bude zrovna profesionální. Ale jak chceš." "Podle toho jak soudíš ty. Jestli ti to nebude vadit." "No, tak tady na mě raději počkej. Nevím jak by ses zachovala. Mary ti dá některé nové písničky, které ještě nebyly zveřejněny, k poslechnutí. Zatím tu na mě počkej." "Dobře." A sedla jsem si.

Po půl hodině poslouchání mě to přestalo bavit a rozhodla jsem se že půjdu An říct že se půjdu podívat po NY, ať mě nehledá. Zaklepala jsem a vešla jsem. "An, já se půjdu podívat po New Yorku." Řekla jsem a zaostřila jsem na osobu, která se najednou otočila. Byl to Harry. "Už chápu, proč si se bála mé reakce. Já raději půjdu." "Cath!" řekl Harry. A já se otočila. "Myslela jsem že jsme si všechno řekli, a ty jsi tady určitě kvůli jiným věcem, přece jsi nemohl vědět že.." do toho se ozvala An. "Nechám vás tady o samotě. A zatím si půjdu uvařit čaj." "Ne!" vykřikla jsem. "Promiň že řvu, ale já na to nemám." "Věř že máš. A uklidni se, nechci být zlá." "Ty a zlá? To mi k tobě nepasuje." "Tak si laskavě sedni. Nebo to uvidíš." A odešla a zamkla za sebou.

"Cože?!??! Okamžitě otevři! Dobře, budeš mít to co chceš!" křičela jsem do dveří a ona se u toho očividně bavila. Sedla jsem si. "Ty v tom máš prsty, že jo?" řekla jsem Harrymu. "Já? Proč bych měl? Určitě by mě tohle nenapadlo, že zrovna budeš mít něco společného s vedoucí společnosti Sony." "Tak proč by mě tu zamykala? Ne. Moment. Nás oba tady zamkla. A ani z okna vylézt nemůžu. Je to moc vysoko." "To ti tak moc vadím?" "Ty víš na co se zeptat. Sám si řekl že potřebuješ čas. A 2 hodiny? Tomu říkáš ten čas na životní rozhodnutí? Kdy se odsud dostanu?" a bouchala jsem hlavou o stůl. "Nebolí tě to?" zeptal se mě. "Věř že bolí, a to není jediná věc." "Chtěl bych se ti omluvit. Vlastně jsem tu dneska měl být pracovně, ale z práce se stalo trochu něco jiného. Vím o tobě úplně všechno. Vím co jsi prožila, vím že jsi vyrůstala v podstatě bez rodičů." "Nemusíš mě litovat. O lítost nestojím. Lítost je to co se mi v posledních letech dostává až příliš." "Chci říct, že to co jsem řekl, byl sem sobec. V tu chvíly jsem myslel pouze na sebe. A já tě nelituju." "Takže se chceš omluvit? Ty mě?" "Já sem opravdu nevěděl, že si ztratila ve všech důvěru, nevěděl jsem čím sis prošla. Takže ano, chci se ti úpřímně omluvit."

"Já to jen nechápu. Tobě stačí k omluvě půl hodiny vyprávění? A všechno co se stalo si odhodlaný hodit za hlavu? I to že jsme nejspíš po celém USA a UK na titulkách novin? Tobě to nevadí? Já si myslela že to takhle nechceš. Slovo omlouvám se v tomhle případě stačit nebude. Harry, já vím že jsi skvělý kluk, ale omluvit se a kouknout na mě roztomile, nestačí." Já sem opravdu řekla roztomile? Teď si bude myslet kdo ví co. "Teď v tuhle chvíly bych odešla, kdyby nebyli zamčené dveře." "Mohu k tomu něco říct?" "Povídej." "Myslím že to není fér." "Pro mě to fér bylo? Jela jsem za babičkou sama. A bez ní bych tady nebyla. Měl si tam jet semnou, né jenom zbaběle odejít." "Všechno přiznávám. Jen sem nevěděl co mám dělat." "Měl jsi zůstat. Všechno by bylo o mnohem jednodušší." "O jaké jednoduchosti tady mluvíš? Myslíš že kdybych neodešel, tak by jsme nebyli teď tady?" "Možná že byli. Ale určitě bysme řešily úplně odlišné věci."

Nastala minuta ticha. Byla jsem na něho trochu naštvaná. Jelikož on pravděpodobně nevěděl co chce. Možná že to i věděl. Byla jsem z něho zmatená. Koukal se na mě a já koukala na něho. "Tohle je tak ponižující, znám jí jeden den a ona mě zamkne ve své kanceláři. Možná přehodnotím svůj názor na ní." Vztekala jsem se. "Ona za to nemůže. To já sem jí to řekl." "Cože?! Děláš si ze mě srandu?!" "Dělám." A usmál se na mě "Tak tohle bylo vážně vtipné. Ale vím způsob jak se odtud dostat." "Jseš si jistá, že polezeš oknem?" "Kdyby to nebylo nutné." "Nestačí na ní jenom počkat?" "Musím jet do bytu, připravit ho pro kluky." "Pro jaký kluky?" "Můžeš hádat." A v mluvení jsem otevřela okno. "Oni chtějí být inkognito? Proč? Vždyť už skoro všichni ví že já sem tady." "Ale o nich to nikdo vědět nemusí." Blbé šaty. Rozčilovala jsem se. "Aha, jseš si opravdu jistá že to zvládneš?" "Nejsem. Ale skusit se musí všechno." A najednou jsem zavadila šaty o okno. "Sakra." Teď jsem si vyčítala že jsem si brala šaty. Vyvlíkávala jsem je odtud až jsem najednou slyšela křupnutí. Šaty se mi roztrhly. Zrovna před Harrym. Docela hodně.

"Asi u sebe nemáš jehlu a nit, že?" zavtipkovala jsem. "Takové věci u sebe většinou nenosím." Řekl. "Tak s tímhle nikam nedojdu." A koukla jsem se na Harryho a viděla jak na mě hledí. "Co se tak koukáš? To si nikdy neviděl do poloviny rozthlé oblečení?" "Jistě, to kluci taky takhle blbnou, ale u holek, ne ještě ne. Navíc když jim jde vidět část jejich těla." Koukla jsem se na ně, a fakt. Teď už chybí jen to aby mě někdo vyfotil. "A tobě to nějak extra nevadí, že?" "Komu by to vadilo?" Usmál se. Tak teď to bude ještě horší. Ty jeho oči. Vlasy a hlavně rty, ze kterých vychází slova. A já tady před ním stojím skoro polonahá. "Možná by se s tím dalo něco udělat." Řekl "A to je co?" přistoupil ke mě a začal to trhat ještě víc. "Si ze mě děláš legraci, že?" "Já? Vůbec ne. Pročpak?"

Byl u mě tak blízko. Ale já sem nechtěla být ta holka, která na jediné promiň odpustí. Nikdy jsem neměla kluka. A chtěla jsem vidět jak o mě někdo usiluje. Já to přímo vyžadovala, ale ty jeho rty mě k němu táhly čím dál tím víc. "Protože mi tady trháš šaty. Neříkal si náhodou že to spravíš? Tohle mi jako oprava nepřipadá." "Ale mě jo." A uculil se. Nemohla jsem se držet.Srdce mi bilo, ačkoliv jsem to nechtěla. V jeho přítomnosti se mi spomaloval dech. Chtěla jsem ho políbit. A ještě jak se uculil, tak vypadal jak šťěně. Kdo by odolal šťěněti? Najednou se mi začal koukat do očí. Málem bych na ty jeho oči zapomněla. Měl tak krásné oči. Tohle na mě bylo moc, nemohla jsem se už udržet. A začala jsem ho líbat. A on mě. Už sem málem zapomněla jaké to s ním je. Bylo to tak krásné. Ale i tak se o mě musí snažit. Rozhodla jsem se že mu šanci dám. Posadil si mě na stůl a líbal mě ještě více. A já jeho. Bylo to tak krásný.

Autor: Lens
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama