...........

Can love you more than this 29. KONEC

31. října 2012 v 15:02 | Fan povídky |  Can love you more than this
Máme tu poslední díl mé slátaniny! :D jste šťastný, že? :D já vím :D doufám, že se vám bude líbit :)) nwm kdy přidám první díl 'It's Gotta be you' možná zítra možná až v neděli ;)

Vzal mě za ruku. A řekl "zatančíš si?" a já jenom přikývla a usmála se. Začala hrát jedna z mých nejoblíbenějších písní, od The Fray - You found me, a jako první se mikrofonu ujmul Lou. Harry mě obejmul, a tancovali jsme, a ostatní se přidali. Začala jsem se čím dál více usmívat, a padala jsem Harrymu na rameno. A on mi dával jenom polibky na krk. Úžasně tancoval. Bylo to prostě tak moc romantické. On si to umí zařídit. I z toho hrozného večera se vyklubalo něco úžasně krásného. Přede všemi se mě zeptal, jestli chci být jeho holka. Tohle nebyl sen, ale skutečnost. Můj sen se stal skutečností. Jelikož on byl můj sen, on je můj sen. Najednou se mi zašeptal. "Nechtěla by ses někam vytratit?" "A to je tady necháme?" a koukla se kluky. "Oni to nějak přežijí, možná to odnesu jen já. Myslím, že jim to moc vadit nebude. A navíc jsou dospělý." Usmála jsem se. A on mě vzal za ruku a zamířily jsme k východu.
Vyšli jsme ven, a pořád mě držel za ruku. Nechtěla jsem se ho nikdy pustit. "Kam si myslel, když jsi řekl 'někam vytratit'?" "Já mám úmysly čisté." Začala jsem se culit. "Vážně." A usmál se. "Asi ti budu muset věřit." "To bys měla." A usmál se tak roztomile. "Vlastně jsem to myslel obrazně, jelikož kromě toho hnusného punče, tam nic nebylo." "Kvůli pití?" "No, ale vážně byl hnusný, když jsem tě viděl, jak to do sebe flákáš, tak jsem jenom kroutil hlavou." "Ty jsi mě viděl?" "Jo, vlastně jinak by to nebylo překvapení. Nemohl jsem ti volat, ač jsem chtěl." "Tak si příště ty tvé překvapení nech pro sebe. Měla jsem strach." Jenom se uculil. "To nebylo vtipné. Málem ti tvůj plán nevyšel." "Ale žijme realitou, a to že mi vyšel." A usmál se a já také. Šli jsme ulicí, a okolní lidé se za námi koukali. "Proč se na mě tak divně koukají?" "Asi proto, že nemáš boty." A to byl fakt. Nechala jsem je tam, vlastně i chtěně. "Já jsem Jannet říkala, že je nosit nebudu." "A ona ti je stejně donutila obout si." "Jo, přesně. Ale byla nebezpečná." A začal se mi tiše smát. "To není vůbec vtipné." A začala jsem se usmívat. Šli jsme přeplněnou ulicí. Všude už všechno svítilo. Byla tak krásná atmosféra. "Kam vlastně jdeme?" zeptala jsem se. "Nemám tušení." Řekl, ale nevypadal, že by si byl svou odpovědí jistý. "Ty dobře víš, kam jdeme." "A jak to můžeš vědět?" "Znám tě." "Tak, řekněme, že jdeme někam, kde je to pěkné." "V Londýně je hodně pěkných míst." "Tohle místo vymyslel Niall." "Takže to bude něco s jídlem?" "Možná. Vlastně jo. Jak jinak. Jinačí nápady jsem od něho ještě neslyšel." "Jak jinak." "Ale všechno nebude o jídle. Vážně ne. Teď bych se tě měl zeptat asi, jestli máš hlad. Máš hlad? Není ti po těch dvou kelímkách toho takzvaného punče, trochu blbě? Ochutnával jsem ho, a vážně tak nechutnal. Spíš jako zkažená šťáva." "Vlastně jo. Mám hlad. A s tím punčem. To bych neřešila, sice mi po něm není úplně nejlépe, ale štěstí, že jsem toho nevypila víc." "Nerad bych tě odnášel, i když tak těžká nejsi." Koukla jsem se na něho s otevřenou pusou. "To byl vtip." "Dělám, jako bych to neslyšela." "To jsem rád. I když po tomhle budeš možná o pár gramů těžší." "Kam to vlastně tedy jdeme?" zastavil se. "Právě sem." Stály jsme před zmrzlinovým rájem. "Zmrzlina! Mňam!" a otevřel mi dveře.
"Já už vážně nemůžu." Řekla jsem po třetím kopečku zmrzliny. "To se vzdáváš brzy. Tady mají jednu z nejlepších zmrzlin v Londýně." "Je to strašně sladké." "Ale nepovídej. Ty jen nesníš tolik zmrzliny jako já." "Já se můžu ze zmrzliny utlouct." Začala jsem se s ním handrkovat. "Přece nechceš, aby to tady po nás museli uklízet." Řekla jsem. "Raději nic nevymýšlej." A já jsem nenápadně vzala lžičku a dala jí do zmrzliny "To ať tě ani nenapadne." A já se jenom šibalsky usmála. A prskla jsem mu lžičku zmrzliny do obličeje. Ušklíbnul se a setřel si jí z tváře. A jako by si říkal 'tohle dělat nebudu' a já se začala usmívat. "Sama jsi říkala, že nechceš, aby to po nás museli uklízet, ne?" "Vlastně jo. Promiň." A vstala jsem z židle a šla směrem k němu. "Tohle jsem ti nezbaštil. To bych tě nemohl znát, ale jelikož ti nechci zkazit tvůj účes, nebudu se bránit." "Ale to nebude žádná legrace." "Škoda zmrzliny, ne?" pořád seděl na židli a já stála vedle něho a jenom se usmívala. "To nebude dobrý nápad." Řekl "Co?" "To co se ti zrovna rodí v hlavě." "Jak víš.." a přitáhnul mě k sobě a stáhnul mě do jeho náruče. "Prostě to vím." A políbil mě.
Vyšli jsme ven. A chvilku na to se tam zničehonic objevily fanynky. Jak já sem je neměla ráda. Alespoň ty co se přibližovali k Harrymu. Zase jsem tam stála jako blb. A řekla jsem si, že musím něco udělat, Harry je můj, a musím si ho chránit. "To by stačilo." Šla jsem a postavila jsem se před Harryho a chytla ho za ruku. A okolo nás se objevili fotografové. "Budeme utíkat?" zeptala jsem se Harryho. A ten si stoupnul tváří ke mně a chytnul mě za obě ruce. "Nebudeme, protože ty jsi má dívka, a nechci tě už tajit vůbec před nikým, jelikož tě miluju." Koukal se mi do očí a začal mě líbat, přede všemi. A bylo mu to jedno. Byla jsem ta nejšťastnější dívka na světě. Všichni, dokonce i fanynky si nás začali fotit. A najednou začalo pršet.
Autor: Lens
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ornell* Ornell* | Web | 12. listopadu 2012 v 8:51 | Reagovat

Wow, to je super.. :D Doufám, že plánuješ ještě něco nového, miluju Tvoje psaní.. :)

2 Denysa Denysa | 15. prosince 2012 v 9:21 | Reagovat

No jakože to máš dobře dlouhé a vymyšlené jenom se mi zdáá že ty jejich hádky jsou někdy pro nic. Prostě bez důvodu :))) Můj názor. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama