...........

Can love you more than this

Can love you more than this 29. KONEC

31. října 2012 v 15:02 | Fan povídky
Máme tu poslední díl mé slátaniny! :D jste šťastný, že? :D já vím :D doufám, že se vám bude líbit :)) nwm kdy přidám první díl 'It's Gotta be you' možná zítra možná až v neděli ;)

Can love you more than this 28.

27. října 2012 v 14:59 | Fan povídky

No, pomalu se nám to blíží ke konci vážení :) tohle je předposlední díl, téhle mé 'úžasné' spatlaniny :D Vlastně nemám tušení či ten prequel budu zveřejnovat :) Píšu divně, a ... :D no nic :D chci dneska přežít :D Chtěli by jste ho? :D pokud neodpovíte, já ho sem dávat nebudu ;)

Can love you more than this 27.

23. října 2012 v 14:54 | Fan povídky

Can love you more than this 26.

20. října 2012 v 14:51 | Fan povídky
Zdraví vás vaše polomrtvá adminka. Ano přišlo mi DVD, a že si dalo na čas. A já ho hned skoukla, takže vám píšu asi z pekla :D Ne, Lizz tam je, a čeká na mě, takže tam jdu taky :D no mám tu pro vás kapitolu :D stejně to už moc lidí nečte..:D muhaha :D mějte se zatím :))

Can love you more than this 25.

17. října 2012 v 14:50 | Fan povídky

Máme tu další kapitolu! :) doufám, že se bude líbit :) ještě si pamatuju, jak jsem tuhle kapitolu psala :D nemohla jsem hlavně z té druhé části :D a ten den jsem byla...trošku vedle :D no, ale kdy já nejsem :DD

Can love you more than this 23.

11. října 2012 v 14:44 | Fan povídky
muhehe :D máte to tady :D extra dlouhý díl :D hlavně po mě nic neházejte :D doufám, že se bude líbit :)

Can love you more than this 22.

8. října 2012 v 14:42 | Fan povídky

Takže včera jsem Verů slíbila kapitolu, a jelikož jsem dneska byla celý den pryč, přidávám jí teď :) Jsem totiž docela napřed, ale jako Lizz mi pořád posílá takové obrázky, áw!, že nemůžu pořádně psát :D Někdy si jí najdu a něco jí provedu :D bude čučet :D no a mimochodem, tohle je kapitola 15+! :D Nechtěla bych vás kazit..:D čtěte to na vlastní nebezpečí :D I když, všichni tady už jsou skoro zkažený z okolního světa :D ale kdyby se tady někdo přece jenom našel, tak kvůli němu to tu píšu :D Zítra a pozítří další! ;) hehe :D vidím to na vás, že vás to velice baví :D

Can love you more than this 21.

5. října 2012 v 14:40 | Fan povídky

Máte tu další díl :) těším se v neděli :D teda já ne :D vy možná :D

Can love you more than this 20.

2. října 2012 v 14:16 | Fan povídky
Sem trochu zmatená :D Takže tohle nebude kapitola 15+ :D to bude až 22, kterou tu budete mít za týden, jelikož zítra přidám další :D je to hrozný no :D ale tak čtete to..:D a já sem ráda, :D fů kvůli tomu hokeji už nestíhám psát sakra :D no nic, užijte si to, dá li se to tak říct :D

Can love you more than this 19.

29. září 2012 v 14:15 | Fan povídky
Tidít :D Máte tady zpožděnou kapitolu :) Nebýt Verů, tak jí máte až v neděli, jelikož bych se k tomu nedokopala :D snad se bude líbit :)

Can love you more than this 18.

26. září 2012 v 14:01 | Fan povídky
Haha.*chvilka ticha* Jsem tady s další kapitolou. Ale nejdříve bych chtěla ujasnit pár věcí ohledně povídek. Vím že přímá řeč by měla být zvlášť na řádku, jenže, to by mi rozšiřovalo počet stránek ve wordu a hrozně by se mi sekal. U téhle povídky jich mám 70, a kdybych to měla upravovat, bylo by to nanejmíň okolo 100. (a rozhodně byste ty kapitoly na blogu neměli takhle dlouhé, bylo by to o hodně kratší.) Jen, že mi to někdo říkal :) Jo a další informace, ohledně společné ffky s Eví. Nwm kdy bude další díl. Rozmýšlela jsem, že s tím seknu. Včera jsem měla hrozný večer (den byl docela v pohodě, hlavně když jsem byla s kámoškou a jen tak jsme 2 hodiny chodily po městě, kde měli zavřeno a koupily si v Lidlu mlíko - ona, já ledovou kávu, a a potom se na plný kule smáli na nádraží, kde bylo pár lidí, a asi z nás museli mít radost :D), a hrozně mě některé věci zklamaly...ví to pouze pár lidí, a nechci to říkat. Ještě teď to bolí. Tak tady máte konečně kapitolu :)

Can love you more than this 17.

12. června 2012 v 15:00 | Fan povídky
Leželi jsme pod oblohou posytou hvězdami a ani jeden nic z nás neříkal. Točila se mi hlava. Měla jsem v sobě dva kelímky punče a možná i otřes mozku a začínala mi být zima. Sedla jsem si. A Harry také. "Je ti dobře?" "Je mi nějak blbě. Točí se mi hlava." "Měli bychom zajet do nemocnice." "Nemyslím si že to bude až tak zlé." "Věř mi. Viděl jsem tu ránu, jak si spadla. Možná i to řvaní způsobilo tohle." "Ne, tak to si opravdu nemyslím. To řvaní sis způsobil sám." "Dobře. Uznávám, ale jen pod podmínkou že tě zavedu do nemocnice." "Spíš mě zavez domů." Řekla jsem unaveně. "Dobře." Zvedl se a podal mi ruku a pomohl mi vstát. Šli jsme nazpátek, ale zezadu k parkovišti. "No, kluci budou muset jít pravděpodobně pěšky."

Can love you more than this 16.

10. června 2012 v 15:00 | Fan povídky
Šla jsem ulicí. A vůbec jsem nevěděla kde jsem. Tak jsem se zašla do jedné restaurace abych se zeptala. Restaurace byla plná lidí. Zašla jsem k baru, kde byla barmanka. "Prosím vás, jsem tady nová ve městě, nemohla byjste mi říct kde jsem, myslím kde přesně jsem?" barmanka se na mě podívala. "Jste na desáté Avenue." "Děkuji moc." Otočila jsem se a polovina lidí se na mě koukala. Tak a teď už mě to vážně štve. Samá pozornost. Byli tam vetšinou mladí lidé. A zařvala jsem. "Potřebujete něco?!" A vyšla ven. Podívala jsem se na mobil, kam mi přišla sms. "KDE JSI?!" od Harryho. Nebudu mu odpovídat, má si mě všímat! A šla naštvaně dál a přitom volala na taxík, který zastavil. Nastoupila jsem a řekla řidiči "West Street 423, prosím."

Can love you more than this 15.

8. června 2012 v 15:00 | Fan povídky
"Počkat, ty mě zveš na rande?" zastavila jsem se. "I tak by se to dalo říct." "Hmm, nemyslím si že je to nejvhodnější nápad. Co kdyby nás někdo viděl?" Stoupnul si předemne. "A ty si děláš starosti s tímhle?" "Já ani moc ne, ale to tobě záleželo na tom aby..." "Kolikrát sem se už omluvil?" "Jednou." "A kolik omluv mě čeká?" "Počkej spočítám to." Začala jsem to počítat "Minimálně deset. A to říkám minimálně." "Ty nejsi troškař, že?" "Na tohle ne. Jinak se spokojím se vším." "Se vším? Co tím myslíš?" "Nejsem vybíravá." "Ou." "Co, ou? Ty taky nejsi hvězda od jakživa." "Jo, to sice ne, ale jsem kluk." "Tak to potom chápu."

Can love you more than this 14.

6. června 2012 v 15:00 | Fan povídky
Pořád jsme se líbali. A vůbec nám nezáleželo na čase. Až jsem si najednou uvědomila že mu to nesmím dělat tak lehké. Odtáhla jsem rty od těch jeho. "Stalo se něco?" zeptal se. "Pořád se na tebe zlobím." Řekla jsem mu. "Co mám udělat, aby mi bylo odpuštěno?" najednou se začali otevírat dveře. Dovnitř vešla An. Já byla prakticky polonahá a seděla jsem na stole před Harrym. Vešla dovnitř, a vykulila oči. "Co-co, to tady děláte?" podívala se na mě a na mé zničené šaty, a na Harryho. Harry se otočil aby odpověděl, jelikož mě na odpověďi nezbývala síla. "Jen jsme si...povídali."

Can love you more than this 13.

4. června 2012 v 15:00 | Fan povídky
Vrátila jsem se tedy do obchodu. An tam na mě čekala. "Je všechno v pořádku?" "Absolutně." A nuceně jsem se usmála. "Nemyslím si to. Co se stalo, kdo to byl? Viděla jsem jak jste na sebe křičeli. Řekni mi to prosím." "On je tady v NY." Řekla jsem "Harry? To byl on? Jsi v pořádku?" "Jo. On." A vypustila jsem ven ty slzy, které už tam byli a které jsem tak nuceně držela uvnitř. Začala jsem plakat. "Opravdu to nejde nijak vyřešit?" "Kdybys jen věděla co mi řekl. A potom si jen tak odešel." Musela jsem si sednout.

Can love you more than this 12

2. června 2012 v 15:00 | Fan povídky
Ležela jsem a přemýšlela jak to všechno vyřeším. Teda pokud to nějak půjde. A v tom jsem si vzpomněla na Louise. O tom kvůli čemu mi volal. Můj mobil byl v dezolátním stavu, ale ještě se z něj volat dalo. Vytočila jsem jeho číslo. Byl tam záznamník. Tak jsem mu nechala vzkaz. "Ahoj, chtěla jsem se ujistit jestli je všechno v pohodě, víš u mě to jde zatím docela dobře. Mám úžasnou macechu, a budu mít nevlastního sourozence, ale to teď není hlavní. Doufám že jsi Harryho našel, abych ti ho nemusela pomáhat hledat, jako minule. Asi si teď na autogramiádě, potom mi zavolej a řekni jak to všechno dopadlo. A pozdravuj Harryho a řekni mu jak mě to všechno mrzí." A zavěsila jsem.

Can love you more than this 11.

31. května 2012 v 15:00 | Fan povídky
Probudil mě budík, který jsem měla nastavený na 5:00. Vstávat se mi vůbec nechtělo. Ale donutila jsem se k tomu. Ještě pořád mě bolela hlava. Celou noc jsem plakala. Šla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Poté jsem se učesala. A zavolala taxi. Ale ještě předtím jsem si všimla 5 nepřijatých hovorů. Od Louise. Ráda bych věděla co se děje. Ale nemohla jsem se mu dovolat. No jistě - spí.

Can love you more than this 10.

29. května 2012 v 15:00 | Fan povídky
Nasedla jsem do vlaku. A jela jsem do Crawley. Byla jsem tak emocionálně zmožená že jsem usla a nic dalšího si z cesty směrem tam nepamatuju.

"Slečno! Už jsme na konečné zastávce. Jsme v Crawley. Probuďte se." Řekl průvodčí. Otevřela jsem oči a konečně se probudila. "To už jsme tady?" položila řečnickou otázku a konečně jsem vstala. Byla jsem celá rozespalá. A vyšla jsem z vlaku. Nikdo na mě nečekal. V tom sem si uvědomila to že na mě taky nikdo čekat neměl. Vyšla jsem z nádraží a vydala se do ulic. V Crawley jsem nebyla nejméně 4 roky. S babičkou jsme si psali, ale nějak z ničeho nic si už nepíšeme. Těšila jsem se až jí znova uvidím a až s ní budu moci probrat všechno co se za uplynulých pár let odehrálo.

Can love you more than this 9.

27. května 2012 v 15:00 | Fan povídky
Jakmile jsem větu dokončila začala jsem plakat. Srdce jako by mi přestalo bít. "Omlouvám se, neměl jsem to po tobě žádat. Jsem idiot. Nerozumím ženám. A nerad vidím když nějaká pláče a ještě horší je když jsem ten důvod k pláči já. Rve mi to srdce. Prosím neplač." Cítila jsem bolest. Přišel ke mě a obejmul mě. Hrozně jsem brečela. Nechtěla jsem se ani pohnout. Chtěla jsem takhle strávit zbytek svého života. V náručí Harryho, i přesto že mě rozplakal, bylo mi to jedno. Cítila jsem to. Cítila jsem že on je můj princ, kterého jsem si představovala ještě předtím než sem přestala věřit ve skutečnou lásku. Jak jsem již říkala na začátku svého vypravování. V životě nemůže být vždy jen to krásné. Byla to bolest.

Ale zároveň jsem byla šťastná že mě takhle drží. Najednou se ke mě naklonil a zadíval se mi do očí a já se koukala do jeho, teď už lesklých očí, nakláněl se ke mě blíž a blíž až mě políbil. Líbal mě čím dál tím víc, a já to opětovala. Bylo to tak krásné. Předevšema co najednou vyšli z obchodů. Nechtěla jsem aby to někdy skončilo. Všichni na nás koukali. A jemu to najednou bylo jedno. Alespoň to tak vypadalo. Najednou přestal. Rozhlédnul se okolo a uviděl všechny ty tváře. Najednou mě chytnul za ruku a já ihned věděla co chce dělat. "Běžíme k autu." Pošeptal. "Rychle." Dodal. Rozběhli jsme se a prorazily davem co se na nás koukal. Věděla jsem že to co udělal pro něho bude mít následky. Ale udělal to on, né já. Dejme tomu že jsem malinko dopomohla. Doběhly jsme k autu, otevřeli dveře. "Směr škola, že?" "Ano, ikdyž to stejně nestihneme." "To se ještě uvidí." Namítnul. "Stihneš to za pět minut?" "Riskovat že mi seberou řidičák? Nedávno sem si ho udělal." "Ovšem. Jsem informovaná." "Neznělo to trochu sarkasticky?" "Myslíš?" "Ne, dneska vůbec nemyslím. Právě proto se tě ptám." Nastartoval auto. "V tom případě to chceš stihnout jak?" odbočila jsem zpět k danému tématu.

"Znám zkratku." "Wooho! Pán zná zkratku! Já tady žiju celý svůj život, myslíš že kdyby nějaká existovala nevěděla bych o ní?" "Už je to tady zase! Slečna si nedokáže přiznat že je někdo inteligentnější než ona!" "Co si to právě řekl? Ty si mi řekl slušněji že jsem blbá?!" "Ne, že nejsi tak inteligentní." Koukala sem na něho zamračeně, ale chtěla sem ho políbit, věděla jsem, že když se zlobím tak se mu to líbí. "Já že nejsem inteligentní?!" "Né tolik." Tak teď mě už vážně naštval. "Tak se ukaž mistře!" "Děkuji že mi svěřuješ svůj život." "To řekl kdo?" a najednou přidal na plyn. "Ty, ačkoliv jsi to říct nechtěla."

Koukala jsem na něho s otevřenou pusou. "Chceš to stihnout, ne?" řekl. "Ráda bych." A najednou jsme se objevily před školou. "Cože?! Jak.." "Zkratka." Řekl a usmál se. "Co za to dostanu?" řekl "Nic tady nemám." Řekla jsem mu. A on ukázal na tvář. A hned jsem ho pochopila. A políbila jsem ho na tvář. "Vydírko." Řekla jsem mu a vyplázla na něho jazyk a lehce jsem se usmála. Šli jsme oba dovnitř školy. Bylo pár minut před devátou. Běželi jsme do ředitelny. Otevřela jsem dveře. Uvnitř byl David. Zástupce ředitele. "Nechala tady nějaký vzkaz?" zeptala jsem se a ani jsem nepozdravila. "Zdravím. Tvá matka si vzala dvouměsíční volno. Nemám tušení kam jela." "Ale..hlavně vy by jste to vědět měl! Neříkala něco?" "Ne, jen byla naštvaná. A říkala že si jí nikdo nezaslouží." "Samohřejmě. Ona je ta dokonalá. Děkuji za váš čas." A zavřela jsem dveře.

"Přece někdo musí vědět co s ní je." Řekla jsem. "To asi ano, jenže to je teď náš nejmenší problém." a ukázal na chlápka v černém který byl za oknem. "Měli bychom jít. Nemám zrovna v plánu se s ním potkat." Koukala jsem na něho. "Půjdeš?" "Musím zjistit co je s mámou." "A já musím rychle pryč." "Víš co, já to nechápu. Vidělo to nejméně 50 lidí, určitě i ten fotograf, tak nemám páru o tom proč..." "Políbil jsem tě protože si plakala." "Tomu ti nevěřím! To takhle líbáš všechny holky co pláčou? Třeba fanynky? Tak v tom případě se nedivím proč se na tebe ty holky v tom fasfoodu lepily!" "A já nepotřebuju to abych byl ve všech novinách. Nestydím se za to, nestydím se za tebe, jen prostě nemám rád když se o mě mluví v bulváru. Toť vše. Ne, a to opravdu nedělám. Už mě celkem štve to že mi nevěříš. To že mě pořád z něčeho obviňuješ. Udělal jsem to proto, že jsem se do tebe zamiloval. A teď potřebuju abys ty udělala něco pro mě. Ne, víš co? Nic dělat nemusíš! Končím!" naštval se, zrychlil chůzi a odešel.

Cítila jsem se hrozně. Odešel a nechal mě tu samotnou. Ale mohla jsem si za to sama. Kdo by mohl mít rád holku jako sem já, holku která nikomu nedůvěřuje, jelikož jí to bylo od malička vrito do mysli. Já jsem chtěla věřit. Chtěla jsem věřit úplně všemu. Máma odjela a já se neměla komu na rameni vyplakat. Kamarádku jsem neměla. Neměla jsem nikoho. Celý svůj život sem byla sama, a když sem dostala šanci s někým být, tak jsem jí zničila. Šla jsem chodbou jako bez duše.

Neměla jsem v plánu se jít učit. Neměla jsem v plánu něco dělat. Potom jsem si vzpomněla na babičku. A to že jsem měla v plánu za ní jet, teda ne sama, ale s Harrym. Harry tady už bohužel nebyl. Vyšla jsem ze školy. A viděla jsem tam toho chlápka. Šel přímo ke mě. Ale na něho jsem náladu neměla. "Nechte mě být, prosím." Řekla jsem mu. "teď na to opravdu náladu nemám." "Je pravda že chodíte s Harrym Stylesem?" "Už jsem vám něco řekla! A ne, není to pravda, ale vy si to určitě vymyslíte dle sebe. S Harrym nic nemám, a nikdy jsem neměla!" "Hodně zdrojů uvádí že vás viděli..." pokračoval "Byl to omyl. Celý můj život je omyl. A už mě prosím nechte!" a utíkala jsem s pláčem a se zlomeným srdcem.

Doběhla jsem až k nedalekému parku kde jsem upadla na lavičku a začala plakat ještě víc. Nevěděla jsem komu se svěřit. Neměla jsem absolutně nikoho. Potom sem si vzpomněla na babičku. Pojedu za ní. Je to hodina cesty. Rozhodla jsem se a šla jsem na nádraží.
Autor: Lens

Can love you more than this 8.

25. května 2012 v 15:00 | Fan povídky
Ještě pár minut jsme takhle seděli, a pak se to konečně hnulo, směrem dolů. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Harryho. Pořád koukal do neznáma, jako by ani nepostřehnul že se to hýbe. Hleděla jsem na něho a začínala jsem se usmívat. Najednou se na mě otočil a řekl mile "Co se na mě tak culíš?" "Já jen,.. zachránil si mě z úplného zbláznění. Děkuji." "To nestojí za řeč, nakonec to bylo i celkem pěkné..." zaseknul se "...myslím ten výhled" a usmál se. A byli jsme konečně dole. Vyběhla jsem a svalila se na zem. "Už tam nikdy nejdu!" Vykřikla jsem že mě musel slyšet celý Londýn. Harry se na mě jenom culil. Posadila jsem se na lavičku, která byla hned vedle. Sednul si vedle mě, naklonil se ke mě, bylo to strašně blízko a nakonec se mě zeptal "Nedáš si zmrzlinu? Zvu tě za to trauma, které si musela přetrpět kvůli mě." Koukla jsem se na něho psíma očima a řekla: "Pouze když budou mít vanilkovou!" a usmála jsem se.

Can love you more than this 7.

23. května 2012 v 15:00 | Fan povídky

Otočila jsem se a rozmýšlela. "Hmm. Nějaké tady mám. Co třeba The Notebook?" "Skvělá volba." Usmál se na mě. "Jdu udělat popcorn." Řekla jsem a zamířila do kuchyně a Harry se zatím posadil. Vyndala jsem si z kapsy hudební přehrávač a strčila sluchátka do uší. Otevřela jsem skříňku abych vyndala popcorn a dala ho do mikrovlnky. Najednou jsem pocítila chuť na něco sladkého. Udělám máslový dort. Řekla jsem si. Vyndala jsem všechny ingredience a začala. S mámou jsem ho dělala když mi bylo asi pět. Od té doby si to pamatuju. V uších mi zněla písnička od Kelly - Stronger.

Can love you more than this 6.

21. května 2012 v 15:00 | Fan povídky

A najednou řekl: "Páni." A já se pouze usmála. "Vím, že jsem to asi dělat neměl, ale..." "To je v pořádku." Řekla jsem. A měla jsem takový zvláštní pocit. Ten polibek ve mě zanechal tolik emocí, že mi úplně došla slova. A tak jsem řekla to první co mě napadlo "Nepůjdeme už?" "Jasně." Odpověděl.

Byla jsem úplně celá mokrá. Písek byl ještě celý rozehřátý, a tak mi ani zima nebyla. Posadila jsem se. Harry si sednul vedle mě. Ale ještě předtím přinesl z auta deku, a přehodil jí přes mě. Oba jsme seděli beze slova. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, a pomalu zavírala oči. Až jsem usnula.

Can love you more than this 5.

19. května 2012 v 15:00 | Fan povídky
Poté co kluci dozpívali jsme šli opět do zákulisí. "Bylo to vážně úžasné!" vykřikla jsem. A obejmula všechny kluky. "Víte, už se vašim fanynkám nedivím." "Děkujeme." Řekl Lou. "Mimochodem, chtěla bych vás všechny pozvat na ples, který tu je již za měsíc, teda jenom pouze když budete mít čas. Je to večer." "Páni, tý jede pusa. To si stihla dát na jeden nádech?" řekl Liam. "A tos jí ještě neviděl v akci" pokračoval Harry. "Vždyť to moc dlouhé nebylo. Já a v akci? To bylo proto, no ty moc dobře víš. Mimochodem, co to pozvání, je to 21 června." "Moment kouknu se do našeho kalendáře. Hmm.." prohlížel si ruku. " ... no to by šlo. A co si máme obléknout?" "Cokoliv. No, bylo by sice dobré obléknout si něco společenského, ale u vás se na to myslím nebude brát ohled." " No, co kdybysme se šli ještě někam podívat? Noc je ještě dlouhá." Řekl Harry "To je sice skvělý nápad, jenže zítra, no potřebuju se vyspat." Odpověděl Zayn. "Ok, jdeme domů. Teda pokud se odtud dostaneme." "Nechte to na mistrovi" řekl Lou. "Sledujte a učte se."

Can love you more than this 4.

17. května 2012 v 15:00 | Fan povídky
Celou cestu jsem důmala nad tím co se Harrymu mohlo stát. Zavinila jsem snad něco? V tom naše auto zastavilo. Všichni vystoupily aby se podívali co se děje. Teda to sem si myslela. Ale, 3 hodiny uběhly tak rychle, že jsem si to neuvědomovala. Byli jsme na místě. Stály jsme před hezkým domem. "Tak, už jsme tady. Vítej." V tom se objevila Harryho mamka. Vypadala zoufale. "Vítejte kluci..a.." "Catherine" doplňila jsem jí. Usmála se na mě. Měla krásný úsměv. Uvědomila jsem si koho mi připomíná. Harryho. Ostatně kvůli němu tady jsme. Anne nás uvedla dovnitř. A Louis se jí zeptal " Je nahoře?" přikývla. Lou se vydal po schodech.

 
 

Reklama